Podle verze protokolu a nasazení to může zahrnovat adresu IP nebo lease, informace o podsíti, výchozí bránu, resolvery DNS a další volby. DHCP snižuje ruční konfiguraci a umožňuje administrátorům centrálně řídit využívání adres a nastavení klientů.
V běžné výměně DHCPv4 klient objeví dostupné servery, obdrží nabídku, vyžádá si konfiguraci a obdrží potvrzení. Relay agenti mohou přenášet zprávy mezi klienty a servery na různých podsítích. DHCPv6 používá odlišné zprávy a může poskytovat stavové adresy či jinou konfiguraci; hostitelé IPv6 mohou adresy získat také prostřednictvím bezestavové autokonfigurace adres.
Klíčové body
Životní cyklus leaseServery přidělují adresy na definovanou dobu a podle své konfigurace řídí obnovení, rebind, uvolnění a opětovné použití.
VolbyDHCP umí distribuovat provozní parametry, ale klienti a servery se musí shodnout na podporovaných volbách a jejich významu.
Síťové pojistkyOmezte cesty serverů a relay agentů, povolte pouze autorizovanou infrastrukturu DHCP, monitorujte neočekávané nabídky a využívání adres a uplatněte vhodné kontroly na switchech, bezdrátových sítích, segmentaci a přístupu.
Důležité omezeníZákladní výměny DHCP samy o sobě nedávají každému nasazení silnou vzájemnou autentizaci. Podvržený nebo falešný server může poskytnout škodlivá nastavení, zatímco vyčerpání adres nebo chybná konfigurace může lease odepřít; RFC 3118 definuje autentizační mechanismy DHCPv4, ale jejich dostupnost a použití závisí na nasazení.