Firewally mohou stát mezi sítěmi, chránit jednotlivý hostitel, filtrovat cloudový provoz nebo řídit komunikaci mezi aplikačními úlohami.
Rozhodnutí firewallu mohou využívat adresy, porty, protokoly, stav spojení, aplikační informace, identitu nebo jiný kontext. Výsledek zabezpečení závisí na tom, kde je kontrola umístěna, jaký provoz může kontrolovat, jak jsou pravidla řízena a zda jsou požadované komunikace pochopeny.
V provozu je obvykle obtížnou částí politika, nikoli appliance: pravidla se hromadí, dokud si nikdo nevzpomene, který tok které slouží. Vyspělá správa pravidla pravidelně přezkoumává, odstraňuje zastíněné a expirované položky, váže každé povolení na pojmenované obchodní zdůvodnění a vlastníka a považuje nouzové změny za dočasné, dokud nejsou znovu přezkoumány.
Klíčové body
Primární účelVynucovat, které síťové komunikace jsou povoleny přes hranici.
Dobrá praxeVycházejte z požadovaných toků, používejte princip nejmenších oprávnění, dokumentujte vlastnictví a účel, logujte důležitá rozhodnutí a odstraňujte zastaralá pravidla.
Běžné formyPaketové filtry, stavové firewally, aplikační proxy, hostitelské firewally, cloudové kontroly a distribuované firewally úloh.
Důležité omezeníPovolené spojení může stále nést útok a firewall nedokáže chránit provoz, který jej obchází, ani aktivitu, která nikdy nepřekročí jeho hranici.