Aplikace a kontrolery vyjadřují politiku prostřednictvím softwarových rozhraní, zatímco switche, routery, virtuální síťové funkce či jiné předávací prvky aplikují výsledná pravidla.
Architektura SDN obvykle zahrnuje aplikačně orientovaná rozhraní, logicky centralizovanou řídicí funkci a rozhraní ke spravovaným síťovým prvkům. „Logicky centralizovaná" nevyžaduje jeden fyzický kontroler: řídicí systém může být distribuován pro škálování a odolnost, přičemž prezentuje koherentní pohled na politiku. Rozhraní a datové modely mohou být otevřené, standardizované či proprietární, takže přenositelnost a interoperabilita více dodavatelů není automatická.
Klíčové body
AbstrakceAplikace mohou vyjádřit záměr bez správy každého příkazu zařízení, zatímco kontrolery překládají politiku vyšší úrovně do chování předávání.
Provozní použitíSDN může podporovat konzistentní konfiguraci, virtuální sítě, inženýrství provozu a změny politiky řízené aplikacemi či telemetrií.
Návrh rozhraníRozhraní kontrolerů, aplikací a zařízení vyžadují definovanou autentizaci, autorizaci, datové modely, verzování a chování při selhání.
Důležité omezeníKoncentrované řízení a široká automatizační privilegia zvyšují dopad kompromitace kontroleru, softwarových vad a nesprávné politiky. Bezpečný přístup ke kontroleru, autentizovaná rozhraní, validace, redundance, monitorování a chráněné cesty obnovy zůstávají nezbytné; SDN není ze své podstaty bezpečné.