Rozhodnutí o přístupu může používat identitu, stav zařízení, požadovaný prostředek, signály rizika a politiku a mělo by být přehodnoceno, když se podmínky mění.
ZTNA může snížit implicitní důvěru a laterální pohyb asociovaný s tradičním vzdáleným přístupem k síti. Nejlepší je chápán jako jedna implementační komponenta uvnitř širší architektury Zero Trust, kde důvěra není udělena pouze proto, že žádost pochází uvnitř konkrétní sítě.
Klíčové body
Primární účelVynucovat přístup nejmenších oprávnění specifický pro prostředek pro vzdálené i interní případy použití.
Typické komponentyPoskytovatel identity, policy engine, posouzení zařízení, zprostředkovatel přístupu či brána, konektory aplikací a telemetrie.
Požadavek návrhuAplikace, uživatelé, závislosti služeb a nelidský přístup musí být pochopeny předtím, než může být politika bezpečně zúžena.
Důležité omezeníZTNA neopraví nezabezpečenou aplikaci, nezabrání autorizovanému uživateli zneužít data ani samo o sobě neimplementuje Zero Trust napříč celou organizací.