Rozděluje komunikační funkce do fyzické, linkové, síťové, transportní, relační, prezentační a aplikační vrstvy. Standardizační orgány, návrháři a provozovatelé jej používají k organizaci odpovědností a k diskusi o tom, kde protokoly a kontroly působí.
Ve formálním modelu každá vrstva poskytuje služby vrstvě nad sebou a využívá služby vrstvy pod sebou. V praktických sítích mapování není vždy přesné: jeden protokol může pokrývat funkce spojené s několika vrstvami a široce nasazená sada TCP/IP sedmivrstvou strukturu jedna ku jedné nekopíruje.
Klíčové body
Vrstvy 1–2Fyzický přenos a linkové funkce jako rámcování, přístup k médiu a komunikace po lokální lince.
Vrstvy 3–4Síťové adresování a předávání, následované end-to-end transportními funkcemi mezi aplikačními koncovými zařízeními.
Vrstvy 5–7Koordinace relací, reprezentace informací a služby využívané aplikacemi, jak je definuje referenční model.
Provozní použitíLokalizujte závislosti a důkazy pro řešení potíží a poté pojmenujte skutečný protokol, rozhraní a hranici důvěry, místo aby se spoléhalo jen na číslo vrstvy.
Důležité omezeníModel OSI není implementační specifikace ani bezpečnostní architektura. Označení kontroly jako „vrstvy 7" například nedokazuje, že rozumí každé aplikaci, šifrované výměně nebo obchodní akci.